Horský hotel a televizní vysílač Ještěd u Liberce
Budova horského hotelu a televizního vysílače Ještěd na vrcholu hory Ještěd u Liberce pochází z období let 1966 až 1973. Stavba podle architektonického návrhu Karla Hubáčka patří k nejlepším ukázkám moderní architektury v Evropě, sledující směr humanizace techniky. Ve spojení technicismu se smyslem pro zapojení do terénu a přírodního prostředí zaujímá jedinečné místo v dějinách architektury ve 2. polovině 20. století. V roce 1969 architekt Karel Hubáček získal za její návrh prestižní Perretovu cenu Mezinárodní unie architektů.
Soubor movitých archeologických nálezů z hradiště Mikulčice z období Velké Moravy
Ucelený soubor 417 movitých archeologických nálezů pocházejících z velkomoravské sídelní aglomerace v Mikulčicích je unikátním dokladem vyspělé hmotné kultury Velkomoravské říše v období od 9. století do první poloviny 10. století. Obsahuje především předměty (šperky, součástky výzbroje a výstroje) zhotovené z drahých kovů. Svým rozsahem a kulturně historickou hodnotou náleží k nejdůležitějším souborům svého druhu ve střední Evropě.
Kodex vyšehradský
Náleží do historického fondu Národní knihovny České republiky v Praze, resp. původního historického fondu pražské univerzitní knihovny, jenž je nejenom nejlépe dochovaným souborem rukopisů a starých tisků v českých zemích, ale i jednou z nejvýznamnějších rukopisných sbírek ve střední Evropě. Bohatě iluminovaný raně středověký, resp. románský Kodex vyšehradský, jeden z nejcennějších rukopisů tohoto fondu, se řadí do uměleckého okruhu tzv. řezenské školy knižní malby v 11. století. Rukopis byl pořízen ke korunovaci českého knížete Vratislava II. prvním českým králem v roce 1086, a proto bývá někdy označován rovněž jako Korunovační evangelistář Vratislavův. Rukopis vyniká obrazovými kompozicemi a především ikonografickým obsahem a patří mezi nejcennější románské práce svého druhu v Evropě.
Pasionál abatyše Kunhuty
Náleží do téhož historického fondu Národní knihovny České republiky v Praze jako Kodex vyšehradský. Byl vytvořen zřejmě ve skriptoriu ženského benediktinského kláštera sv. Jiří na Pražském hradě na objednávku jeho abatyše Kunhuty Přemyslovny, tehdejší přední kulturní činitelky a mecenášky v Čechách, přibližně v období let 1313 až 1321. Je bohatě iluminován. Autorem části textů je Kolda z Koldic, jeden z nejvýznamnějších autorů starší české literatury psané latinsky.
Velislavova bible
Velislavova bible vznikla v Čechách v době kolem roku 1350. Je nazývána podle svého objednatele, mnohonásobného kanovníka a mistra pražské univerzity Velislava, který působil rovněž ve službách Jana Lucemburského a Karla IV., zejména jako diplomat, pronotář nebo zástupce říšského kancléře. Jde o jeden z nejrozsáhlejších obrazových kodexů vrcholného středověku v Evropě a unikátní doklad tehdejšího dvorského umění. Je opatřen početným souborem perokreseb spoře kolorovaných pestrými barvami, jejichž námětové bohatství dokumentuje mimo jiné široké spektrum každodenního života středověkého člověka.
Soubor gotických soch z období krásného slohu v českých zemích
Na přelomu 14. a 15. století bylo postavení českého státu v důsledku tehdejší historické a politické situace dominantní v celé širší střední Evropě. V oblasti výtvarného umění vývoj v českých zemích vyústil ve specifický umělecký styl označovaný jako krásný sloh, jenž se významně uplatnil zejména v sochařské tvorbě a který patřil k jednomu z nejpozoruhodnějších uměleckých proudů v Evropě v období vrcholné gotiky. Vybraný soubor zahrnuje 6 soch, jež jsou typickými reprezentanty uvedeného stylu v Čechách i na Moravě: Plzeňskou madonu (kolem roku 1395) v kostele sv. Bartoloměje v Plzni, sochu Svatý Petr ze Slivice (kolem roku 1395) v kostele sv. Petra v obci Milín, okres Příbram, sochu Svatá Kateřina z Jihlavy (kolem roku 1400) v kostele sv. Jakuba v Jihlavě, Jihlavskou Pietu (kolem roku 1400) v kostele sv. Ignáce v Jihlavě, Třeboňskou madonu (kolem roku 1400) v kostele sv. Jiljí v Třeboni a Šternberskou madonu (kolem 1400) v kostele Zvěstování Panny Marie ve Šternberku, okres Olomouc.
Soubor zvonů a cimbálů chrámu sv. Víta v Praze
Ucelený, velmi hodnotný historický soubor kampanologických památek tvořený 4 zvony: Zikmund (od Tomáše Jaroše z roku 1549), Václav (od Ondřeje a Matouše na Novém Městě pražském z roku 1542), Jan Křtitel (od Stanislava na Starém Městě pražském z roku 1546) a Josef (od Martina Hillgera z roku 1602), 2 cimbály (od Tomáše Jaroše z roku 1552) a 1 barokním cimbálem (od Zachariáše Deitricha z roku 1735). Zvon Zikmund je významným kovoliteckým výrobkem a současně důležitým mezníkem v českém zvonařství. Jako největší zvon v Čechách se stal i důležitým národním symbolem. Zvony Václav a Jan znamenají v pražské produkci vykročení z gotických tradic výroby zvonů.
Soubor barokních oltářních obrazů Karla Škréty a Petra Brandla
V období baroka se české země opět staly střediskem umělecké tvořivosti se způsoby řešení úkolů, jež významně obohatily dějiny evropské hmotné kultury jak v architektuře, tak i sochařství, malířství a uměleckém řemesle. V malířském umění měly specifické postavení zakázky pro výzdobu interiérů sakrálních staveb. Jednalo se mimo jiné o rozměrná plátna oltářních obrazů, z nichž bylo vybráno 6 reprezentativních děl - 2 obrazy od Karla Škréty (1610 - 1674): obraz Madona žehná maltézským rytířům v bitvě u Lepanta (kolem roku 1651) v kostele Panny Marie pod řetězem v Praze 1 na Malé Straně, a obraz Nanebevzetí Panny Marie (asi 1649) v kostele Matky Boží před Týnem v Praze 1 na Starém Městě, a dále 4 obrazy od Petra Brandla (1668 - 1735): obraz Narození Panny Marie (1703) v kostele Narození Panny Marie v Doksanech, okres Litoměřice, obraz Smrt blahoslaveného Vintíře (1718) v kostele sv. Markéty v Praze 6 Břevnově, obraz Klanění tří králů (1727) v kostele Zjevení Páně ve Smiřicích, okres Hradec Králové, a obraz Křest Kristův (1715-1716) v kostele sv. Jana Křtitele v Manětíně, okres Plzeň-sever.
Kynžvartská daguerrotypie
Světově unikátní daguerrotypie znázorňující zátiší ateliéru umělce signovaná vynálezcem prvního prakticky používaného fotografického postupu Luisem J. Mandé Daguerrem (1787-1851), která byla zhotovena postupem s nižší citlivostí ještě před zveřejněním jeho vynálezu v roce 1839. Na rubu vlastnoruční zápis knížete Klemense L. Metternicha, jenž daguerrotypii získal.
Soubor automobilů NW a Tatra
Vybraný soubor 5 původních automobilů Tatra (NW Präsident z roku 1898, Tatra 11 z roku 1925, Tatra 80 z roku 1935, Tatra 77a z roku 1937 a Tatra 87 z roku 1947) ze sbírek Národního technického muzea v Praze představuje unikátní reprezentanty produkce továrny Nesselsdorfer Wagenbau Fabriks-Gesselschaft Kopřivnice, resp. její nástupnické kopřivnické továrny Tatra, našeho nejstaršího domácího automobilového výrobce, jehož význam přesáhl hranice českých zemí, resp. Československé republiky. Všechny automobily dokládají nejenom vývoj automobilového designu a technického zdokonalování značky, ale současně jde i o svědky různých historických událostí. Automobil NW Präsident z roku 1898 (inv. č. NTM 4702) je nejstarším automobilem vyrobeným na území tehdejšího Rakouska-Uherska. Automobil Tatra 11 z roku 1925 (inv. č. NTM 30008) znamenal převratné konstrukční řešení, ze kterého pak vycházely všechny další modely. Vůz Tatra 80 vyrobený v roce 1935 (model pro tehdejšího presidenta ČSR T. G. Masaryka, inv. č. NTM 22214) byl vyroben jako luxusní typ v nepočetné sérii. Vůz Tatra 77a z roku 1937 (inv. č. NTM 37140) je prvním automobilem s aerodynamicky řešenou karoserií na světě. Automobil Tatra 87 z roku 1947 (inv. č. NTM 24474) proslul jak svojí konstrukcí, tak i tím, že v něm podnikali své tehdejší cesty kolem světa cestovatelé J. Hanzelka a M. Zikmund.