Františkovy Lázně patří mezi tři světově proslulá lázeňská města v západních Čechách. Byly založeny v roce 1793 a nesou jméno rakouského císaře Františka I., Napoleonova tchána. Město bylo budováno plánovitě – byla předepsaná výška budov, jejich vzhled a barva fasád. Výsledkem je jedinečný architektonický a urbanistický celek, který doplňují parky a lesoparky. Díky této jedinečnosti byly Františkovy Lázně vyhlášeny městskou památkovou rezervací. Vyvěrá zde 21 minerálních pramenů, z nichž nejznámější je Františkův pramen. Ten se už ve středověku stal nejznámějším pramenem severně od Chebu. Tehdy byl nazýván Chebskou, Městskou nebo také Slatinnou kyselkou. Nejstarší dochovaná zpráva o kyselce je z roku 1406.
Podnět k založení lázní dal chebský občan, městský lékař dr. Bernhard Adler (1753 -1810). Jejich první půdorysný plán vytvořil abbé Gruber, lékař z Bíliny. Jeho návrhy byly 27. dubna 1793 schváleny dvorním císařským dekretem nového císaře - Františka I. To je také datum založení a vzniku Františkových Lázní. Tehdy pod názvem "Ves Císaře Františka" (Kaiser Franzensdorf) a od roku 1807 Kaiser Franzensbad. S výstavbou lázní se započalo prakticky ihned. Pod vedením abbé Grubera vyrostly první stavby budoucích lázní - pavilon Františkova pramene, Společenský dům a do konce roku 1794 dalších deset domů. Budovaly se hlavně podél budoucí Národní třídy, která se měla stát hlavním korzem a společenským centrem Františkových Lázní. V roce 1810 zde stálo již 24 domů. Francouzské parky byly měněny na anglické parky, a tak lázně dostaly další nezbytnou součást své existence. Stavební vývoj lázní trval zhruba do roku 1890, odkdy mají svou současnou podobu. V pozdějších letech se některé domy pouze modernizovaly a rozšiřovaly.