Město Hronov, příhraniční město náchodského regionu, leží na řece Metuji v nadmořské výšce 364 m., v mezihůří Orlických hor a Krkonoš. Jeho okolí je lemováno věncem lesnatých kopců, jimž dominují skalnaté stolové hory Bor a Hejšovina. Je vstupní branou do chráněné krajinné oblasti Broumovsko.
Status: město Celková výměra: 2203 ha Počet obyvatel: 6107 (2016) Okres: Náchod Střední nadmořská výška: 364 m n. m.
HISTORIE
V historii se poprvé připomíná v roce 1359, je však přibližně o jedno století starší. Jeho počátky souvisejí s kolonizačním úsilím pana Hrona z Náchoda (1241 – 1285) z rodu Načeraticů, který zde pravděpodobně založil vodní tvrz. V roce 1415 je Hronov uváděn jako městečko, jež až do roku 1848 náleželo k náchodskému panství, stejně jako sousední obce Velký Dřevíč, Velké Poříčí a Žabokrky, zatímco Zbečník a Rokytník příslušely do konce 15. století k machovskému statku, jehož součástí byla také Malá Čermná na kladských hranicích. Jako město je Hronov poprvé uveden v roce 1859.
V husitské době jistě vyznávala většina obyvatel kalich a fara byla zřejmě osazena knězem podobojí. Tak tomu bylo asi po celé 16. století. V roce 1610 byla postavena zděná zvonice místo původní dřevěné. Za třicetileté války (po roce 1634) se střídaly průtahy vojsk císařských a švédských a v červenci 1639 Švédové Hronov vypálili. Z roku 1651 pochází první zpráva o hronovské škole ve staré jednopatrové opuštěné faře. Nová škola, také dřevěná, byla postavena v r. 1688 a sloužila až do roku 1888. Kostel Všech svatých byl tehdy filiálním kostelem náchodského děkanství. V letech 1713 – 1717 byl barokně přestavěn, když z původní gotické stavby zůstalo pouze kněžiště s částečně dochovaným ostěním jednoho okna. V roce 1725 bylo na dnešní náměstí umístěno mariánské sousoší, jehož stylizované podoby se od poloviny 19. století používalo jako městského znaku.
V letech 1831 – 1845 působil v Hronově vlastenecký kněz Josef Regner (1794 – 1852), známý jako Havlovický z Jiráskovy kroniky U nás. Tehdy (1832) postihla Hronov epidemie cholery.
Většina obyvatel městečka a okolních obcí se živila zemědělstvím, doplňkovým zdrojem obživy bylo domácké tkalcovství. Vybudováním železnice z Chocně do Broumova (1875) nastává na Hronovsku v 80. letech 19. století mohutný rozvoj textilního průmyslu, ve městě vzniká přádelna bavlny a několik mechanických tkalcoven. Kromě textilu se ve městě rozvíjí strojírenská výroba. Důsledkem je růst počtu obyvatelstva z 1682 v roce 1880 až na 4600 v roce 1910.
V září 1949 po složitých jednáních dochází ke sloučení Hronova se sousedními obcemi Velkým Poříčím, Zbečníkem, Velkým Dřevíčem, Rokytníkem a Žabokrky. Malá Čermná byla připojena až v roce 1960. Po obecních volbách v roce 1990 se Velké Poříčí stalo opět samostatnou obcí.
V povědomí návštěvníků je Hronov vnímán jako rodiště tří literárních osobností: spisovatele a dramatika Aloise Jiráska (1851 – 1930), malíře a spisovatele Josefa Čapka (1887 – 1945) a spisovatele emigranta Egona Hostovského (1908 – 1973), autora psychologických románů. Alois Jirásek proslavil město čtyřdílnou románovou kronikou U NÁS, v níž zachytil život prostých lidí na českém venkově v době národního obrození.
Kromě dávné minulosti příchozí jistě zaujme živá současnost města. Vybudováním čističek a postupnou plynofikací se v Hronově výrazně změnilo ovzduší a životní prostředí. Rozvinula se obchodní infrastruktura, své místo tu našly i pobočky peněžních ústavů.
DOSTUPNOST- Silniční spojení: hlavní silnice E67 Praha – Náchod, II/303 Náchod – Hronov
- Železniční doprava: trať č. 026: železnice 020 Hradec Králové – Týniště n.O., 026 Týniště n.O. – Hronov
- Autobusová doprava: je zajišťována několika dopravními společnostmi na trati Náchod – Broumov.
- Na kole: cyklostezka č. 22, 4020, 4281.
- Autem: silnice č. 303 směr Police nad Metují a směr Náchod; silnice č. 657 směr Rtýně v Podkrkonoší.
Zdroj informací: Město Hronov
|
|